Proč psychosomatika?

Část 1.

Psychosomatika – toto slovo provází snad každého z nás, jelikož je to sám život. Téměř 99 procent problémů, které se propíší do našich fyzických těl, začíná v hlavě – tedy v naší mysli. A jak víme, naše mysl toho vymyslí spoustu, nicméně většinou to není k našemu dobru, ale naopak – přílišné přemítaní vede často až k sebedestrukci. A to, že z toho potom je nešťastná celá naše bytost, je již nasnadě. Vše souvisí se vším a v případě psychosomatiky dvojnásob.

        Původ tohoto slova pochází ze starověké řečtiny a to z dvou slov „psyché“ – duše a „soma“ – tělo – tzn. vzájemné působení těla a duše a zkoumá tedy propojení mezi těmito dvěma slovy a to hlavně z vlivu psychických funkcí a vlivů na lidský organizmus. Za mne zde stoprocentně patří i ta, již výše zmíněná, mysl.

        Každý psychosomatický problém má jasně danou spojitost s tělem a skvělé je, že  tímto propojením můžeme přijít na příčinu problému a vyřešit tak fyzické a psychické záležitosti z podstaty, jdeme tzv. do hloubky. HLEDÁNÍ PŘÍČINY, NEJEN POTLAČOVÁNÍ DŮSLEDKŮ. Což ne vždy je samozřejmost a spousta potíží, jež se pouze potlačují léky, které stejně příčinu neřeší, ba naopak, mohou způsobit další problémy – léky zkrátka nikdy nevyřeší „PROČ|“.  Velmi často nevíme, že náš konkrétní problém je z velké části psychosomatický. Lékaři, kteří si už nevědí s pacientem rady, řeknou: ,,To máte psychosomatické“. A tak kdyby spolupracovala častěji tato západní medicína (cca 500 let) s tou východní (cca 5000 let), ušetří se spousta populace zbytečného užívání léků a dalších, na sebe se nabalujících, problémů. Léky ani skvělé lékaře a potřebné lékařské obory nehaním. Ale farmaceutický lobby – bysnys, s dovolením ano.

        Psychologické faktory somatických onemocnění zkoumá i psychosomatická medicína – jež potvrdila vztah mezi tělesným stavem a psychickou i emocionální složkou. Již starověký lékař Hippokrates věděl, že každá nemoc začíná ve střevech. A jelikož střevo je propojeno s mozkem a je v něm dokonce více serotoninu (hormon štěstí) než v samotném mozku, velmi dobře věděl, že tělo je propojeno s myslí a tedy i s naší duševní, psychickou pohodou nebo naopak. Samozřejmě vše souvisí se vším a tak i celkový zdravotní stav jsou podmíněn nejen tělesně, ale i duševně, sociálně, zvyklostmi dané společnosti, vlivy a nároky prostředí atd.

        Již v 70. letech 20. století zavedl Thure von Uexküll, německý průkopník psychosomatiky, pojem „biopsychosociální systém“ – jak tedy psychické vlivy působí na tělo a jaký vliv mají naopak tělesná onemocnění na duševní procesy. Vzájemné působení těla a duše na sebe bylo opakovaně potvrzeno vědeckými výzkumy. Za sebe však vnímám, i při své terapeutické praxi, že vše je samozřejmě mnohem komplikovanější a nelze dát stejnou psychosomatickou diagnózu pro všechny klienty, ale je potřeba zohlednit spoustu dalších faktorů a s nimi nadále pracovat.

        Psychosomatických příčin je samozřejmě nespočet a postupně o nich budu psát v blogu více dopodrobna.